17.10.2015
Po více než 50 letech na trhu jsou přímé barvy PANTONE fenoménem, a to zdaleka nejen v oboru grafiky a tisku. Zejména v posledních několika letech prošel celý systém PANTONE několika zásadními inovacemi, a tak nebude od věci se u oblíbených „Pantonek“ na chvíli zastavit.
Proč jsou přímé barvy tak široce využívány a kde jsou jejich hlavní výhody? V prvé řadě plní důležitou standardizační roli. Každý jeden konkrétní odstín PANTONE má přesně danou recepturu, a z ní plyne i přesně definovaný a opakovatelně dosažitelný odstín (za dodržení stanovených podmínek, zejména tisku na stanovený typ potahovaného a nepotahovaného papíru), ať už je barva použita kýmkoliv a kdekoliv ve světě. A za druhé, jde o atraktivní barevné odstíny, které jsou pochopitelně nedosažitelné soutiskem běžných výtažkových barev.
Technicky je systém barev PANTONE založen na celkem šestnácti základních barvách, a každá z přímých barev PANTONE je vyrobena smícháním uvedených základních barev v různých procentních poměrech, a následně doplněna o PANTONE Black nebo PANTONE Transparent White. Proces míchání složek musí být velmi přesný a dávkování je řízeno počítačem. Kompletní systém barev PANTONE (označovaný jako PMS, PANTONE Matching System) se stává z několika knihoven přímých barev.
Původní systém, jak ho známe z moderní grafické praxe, zaznamenal první velký a zásadní upgrade v roce 2010, kdy bylo přidáno 224 nových barev, které společně s původními barvami vytvořily knihovnu PANTONE Plus Series. Další změny přišly v roce 2012 a 2014 a přinesly 336 a 84 nových barev, takže aktuální vzorník ve verzi PANTONE Plus Series 2015 obsahuje celkem 1761 odstínů.
Protože se současná podoba systému podstatně liší od toho, co jsme používali ještě před pár lety, je pravděpodobné že fyzické vzorníky a digitální knihovny, které právě používáte, již neodpovídají aktuálnímu stavu – což spolehlivě poznáte nejpozději v okamžiku, kdy od klienta nebo designéra přijde dokument, obsahující některý z nových odstínů. Bohužel, ani nejnovější verze grafických aplikací již nemusí automaticky obsahovat všechny dostupné PANTONE barvy.
Typicky je to případ aplikací Adobe CS/CC, které v základní podobě zahrnují původní PMS plus upgrade z roku 2010, novější barvy ale již součástí základní instalace nejsou. Pro doinstalaci knihoven do grafických aplikací je určen software PANTONE Color Manager, který lze získat ze stránek PANTONE a je zdarma pro všechny vlastníky vzorníků PANTONE.
Vzorníky a jejich druhy
Kompletní ekosystém PANTONE zahrnuje bezpočet vzorníků a dalších pomůcek pro spolehlivou, pohodlnou a efektivní práci s přímy´mi barvami. Nejznámější a nejrozšířenější jsou „vějířky“, které jsou dodávány v sadě vytištěné na potahovaném a nepotahovaném papíru a slouží co by nejrychlejší referenční vzorek při aplikaci přímé barvy v praxi – tyto vzorníky jsou označeny jako PANTONE Formula Guide Solid Coated/Uncoated (Plus Series 2015). Pro snadnou komunikaci barev s dodavateli jsou určeny PANTONE Solid Chips Coated/Uncoated, což jsou fyzicky šanony s volnými listy s perforovanými, snadno oddělitelnými barevnými políčky (sestavou barev odpovídají vějířovitým vzorníkům).
Další velmi rozšířenou pomůckou jsou srovnávací vzorníky PANTONE Color Bridge Guide Coated/Uncoated. To jsou vzorníky, kde jsou vedle sebe vytištěny vždy přímá barva a její nejbližší CMYK ekvivalent. To dává užitečné srovnání zejména v případě, kdy je nutné nahradit CMYK soutiskem některou z těch PANTONE barev, které jsou mimo gamut ofsetového tisku, a tedy technologicky netisknutelné, a lze tedy snadno posoudit, zda je odchylka konkrétního tisku v přijatelných mezích. Pozor ale na záměnu se třetím často používaným typem vzorníku, PANTONE CMYK Guide Set Coated/Uncoated – ten již obsahuje jen výběr z barev PANTONE, a to ty odstíny, které jsou v gamutu ofsetu, a je tedy možné je věrně vytisknout soutiskem CMYK.
Kromě těch to asi nejznámějších je ale k dispozici řada vzorníků speciálních, přizpůsobených potřebám designérů a výroby v různých oborech. Jen stručným výčtem, jsou to například PANTONE Metalic Guide Coateds odstíny metalických barev, plastové vzorníky PANTONE Plastics Standard Chips, nebo populární vzorníky zejména pro oděvní bytové designéry PANTONE FHI (Fashion+Home+Interors) ColorGuide (papírový textilní vzorník) a PANTONE Cotton Passport (vzorník barev na 100% bavlně). Všechny vzorníky mají sériové číslo, které umožní aktivovat PANTONE Color Manager pro správu barevných knihoven v digitální podobě. Veškeré zde popsané produkty PANTONE, i ty, na které již místo nezbylo, nejdete zde.
Pantone Live
PANTONE Live je odpovědí na jeden ze základních „problémů“, na který dříve nebo později narazí každý, kdo barvy PANTONE skutečně používá pro reálnou produkci. Jak jsme si řekli, odstíny PANTONE jsou definovány za předpokladu dodržení stanovených tiskových podmínek – zjednodušeně pro ofsetový tisk na natíraný a nenatíraný papír. Pokud ale tyto podmínky naplněny nejsou, výsledný odstín po vytištění se snadno může stát (a běžně se stává) předmětem sporu. Ale máme snad očekávat, že daný odstín PANTONE bude na bezdřevém ofsetovém papíře stejný jako na lesklé křídě?
Zjevně ne, a ještě větší rozdíl nastane třeba při tisku na kartón nebo lepenku. S nějakou odchylkou je jednoduše nutné počítat, a i když si to někteří neradi připouštějí, často může být velmi výrazná (barvy potemní, ztratí dojem zářivosti apod.). Ale co je ještě přípustná odchylka, daná technologicky, a co je už mimo toleranci, to bývá často otázkou subjektivních dohadů. Přesně tuto problematiku řeší systém PANTONE Live.
PANTONE barvy tak jak je známe jsou v PANTONE Live definovány jako hlavní standard (Master), a platí pro ně vše,na co jsme zvyklí. Následně jsou vybrány a definovány další tiskové podmínky, jako třeba ofsetový tisk na karton, nebo UV inkjetový tisk na bílou samolepící fólii, vše v návaznosti na reálnou praxi. Pro tyto nové tiskové podmínky jsou pak následně odvozeny závislé standardy (Dependant), které již popisují reálný odstín dané barvy PANTONE prodané tiskové podmínky.
Důležité je, že jde o odstín, který lze prokazatelně a opakovaně dosáhnout, a může tedy sloužit jako vzor cílové barevnosti pro konkrétní tiskové podmínky, na které se zadavatel, grafika poskytovatel tisku mohou shodnout, mohou ji náhledovat na monitoru a měřením ověřit.